Akce - Kalendář

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Přihlášení účtem

V dubnu 2015 ...

Oproti loňskému roku nás poněkud limituje nemoc našeho hlavního kapitána a příprava na maturitu jeho pobočníků. Přesto se v tomto jarním měsíci podařilo uskutečnit několik akcí. Rozhodně se dále setkáváme každou školní středu v naší klubovně na pravidelných družinovkách. Jsou kluci, kteří ani jednou nevynechali!

Vydali jsme se také na vodu, i když se počasí příliš jarně zrovna onu sobotu netvářilo.  Moravská Sázava nás ale nijak nepotrestala, naopak, užili jsme nádhernou a pohodovou jízdu z Hoštejna do Zábřehu i s plnými loděmi nováčků. Jsme moc rádi, že jim to jde, brzy si své nově nabyté zkušenosti vyzkouší na silnější řece.

ivančena1

Také jsme si prožili Krojový den. Možná i vy jste 24. dubna potkali kluky a holky ve skautských krojích, jak míří do školy. Nejen oni, i dospělí skauti v ten den mířili ve stejnokroji do práce, aby tak posílili vědomí o tom, jak velká je ta naše skautská rodina.

Největší akcí dubna byl ale bezesporu výšlap na Ivančenu. To je skautský kousek země v Beskydech, kam na památku ve válce zavražděných ostravských skautů začali jejich kamarádi a posléze všichni skauti a trempové nosit kameny, z nichž postupně vyrostla mohutná skautská mohyla. V době, kdy skauti slaví svůj svátek, tedy na svatého Jiří, k mohyle směřují kroky mnohých. I my letos patřili k nim.

Hlavním vůdcem výpravy se stal Fred, který měl před sebou nelehký úkol, dopravit v pátek odpoledne náš oddíl na místo určení, vlaky do Frýdlantu nad Ostravicí. Vzhledem k zpožděným vlakům to byl úctyhodný výkon, do cíle jsme nakonec dorazili o dost později, ale v pořádku. Hned jsme se ubytovali v místní sokolovně, kterou jsme obsadili společně s dalšími oddíly našeho Svazu skautů. Čekal nás s nimi nejen výstup k mohyle, ale vlastně celý víkend plný soutěží o titul Rytíře Ivančeny.

V sobotu ráno jsme se nasnídali a záhy poté už stáli na společném nástupu před sokolovnou. Brzy jsme se vydali k našemu cíli. Počasí bylo nádherné, to pamětníci předešlých výprav kvitovali s povděkem, ono se jde skautovi mnohem lépe, když mu neteče za krk J

Cestou jsme se zastavovali u pramenů, svačili i hráli hry, poslouchali různé příběhy a promluvy vůdců. A nakonec došli spolu i k cíli. Někteří z nás sem přidali vlastní kámen, jiní zatím jen okukovali, jak to na takové velké skautské akci vlastně chodí. Zazpívali jsme zde skautskou a českou hymnu, poslechli krátkého proslovu vůdců akce a pak jsme chvíli odpočívali a rozhodovali se, zda půjdeme za chvíli s většinou ostatních zase dolů do Frýdlantu či nepřidáme do svých nohou ještě pěkných pár výškových metrů a nevystoupíme na vrchol Lysé hory. Nakonec ti mladší jdou dolů, starší kluci se vydávají společně s jevíčskými skauty vzhůru a po další hodině stanou na vrcholu nejvyšší hory Beskyd. Rozhledy jsou parádní, sluníčko svítí, parta je úžasná, co si víc přát.

Večer se všichni scházíme k posledním hrám v tělocvičně sokolovny. Celkové vítězství si nakonec po právu odnáší náš Svíčka. Gratulujeme! Ale pak už pomaličku do hajan, hlavně ti mladší, starší si ještě dlouho do noci vyprávějí navzájem s nově poznanými bratry a sestrami příběhy, které se v takových chvílích prostě musí odvyprávět …

Výprava na Ivančenu byla nádherná a škoda, že víkend končí nedělí. Rozloučili jsme se a vyjeli k domovu. Kousek srdíčka jsme ale nechali tam za námi v tom kousku nádherné beskydské přírody.

V květnu nás ale čekají další výpravy, jedeme dál, ta nejbližší akce nás zavede do peřejí řeky Sázavy v pikovickém kaňonu. Těšíme se!