Akce - Kalendář

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Přihlášení účtem

Akce mohelnických skautů v dubnu 2014

Akce mohelnických skautů v dubnu 2014

Tento měsíc jsme měli doslova nabitý akcemi. Hned první víkend jsme vyjeli na další z našich retro-výprav, tentokrát do Adršpachských skal. Cesta vlakem byla dlouhá, ale zvládli jsme ji. Bohužel jsme přijeli už za tmy, tak jsme si cestu na pronajatou chalupu trochu prodloužili. Ale nakonec jsme ji úspěšně našli. Plně nám vyhovovala, byla totiž opravdu retro. Mnozí poprvé okusili, co je to suchý záchod a donášení vody z pumpy na dvoře. A skvělý kachlový kamna s pecí, na které se dalo spát. No paráda. Sobotní ráno ale bylo plačtivé, počasí udělalo zase onen nečekaný kolosální obrat. Nás to nijak neodradilo od našeho úmyslu vyrazit do skal.

Adršpach nám doslova vyrazil dech. Krásné skály i příroda, jezírka a vodopády, ani nám nevadila voda z oblaků, která nás chtěla zahnat zpět za pec. Nepodařilo se jí to a my pokračovali, svezli jsme se místním Titanikem a dostali se do Teplických stěn. Zde již stezky nebyly nijak udržovány, takže se náš postup výrazně zpomalil. Ale zase přestalo pršet, tak jsme kráčeli nádhernou Vlčí roklí přes místní bažiny zpět do civilizace. Klukům se zde moc líbilo, nevadlo, že tu byly zhroucené mosty a chybějící chodníky, prostě jsme se probrodili do cíle. Večer jsme si všichni užili ve velké kuchyni, kde jsme společně vytvořili skvělý guláš a poprvé za den ucítili, co to znamená opravdové teplo.

Na zpáteční cestě se nám v neděli již ukázalo i sluníčko, vlakem najednou ta cesta už nebyla tak dlouhá a my mohli doma vyprávět o všem, co jsme zažili.

O velikonočním volnu oddíl dal svým členům volno, ovšem tvrdé jádro přece jen vyrazilo na vícedenní výpravu spojenou s lovením pokladů. Strávili jsme skvělých pět dní na chalupě poblíž Jičína společně s kamarády z plzeňských vodních skautů, jezdili zde na kole i pěšky putovali nejkrásnějšími kouty Českého ráje. Počasí se nad námi dokonce smilovalo, takže jsme si tuto výpravu opravdu užili.

O týden později jsme se těšili na Ivančenu. Akci, na kterou se sjíždějí skauti z celé republiky a Polska, aby zde na dohled Lysé hory položili svůj kámen k uctění památky skautů zavražděných na sklonku druhé světové války. Počasí nás opět vypeklo a předvedlo dost neutěšenou tvář, což dost zdecimovalo naše řady – maminky prostě některé své mazánky do deště nepustí.  Díky pomoci našich skvělých rodičů jsme se Beskyd dostali jejich auty, další cestu na vrchol jsme již zvládli po svých. V dešti, místy i lijáku to zvládli i ti nemladší z nás. Ivančena zase ukázala další svou tvář, tentokrát mlžnou a bahnitou. U mohyly jsme se potkali se stovkami našich bratří a sester snad ze všech skautských organizací v naší republice. Nakoupili jsme nášivky, vyslechli nadšené projevy náčelníků Junáka, kteří ze sucha svých přístřešků vysílali plamenné ódy na počest nepromokavých skautů a po slavnostním obřadu se vydali zpět do údolí. Sluníčko už bylo zvědavé, tak se prodralo skrz mraky a snažilo se osušit nás při rychlém sestupu, což se mu moc nepodařilo. Domů jsme se vrátili trochu mokří, ale spokojení, že jsme mohli být zase tam nahoře i s ostatními skauty.

Druhý den zas tvrdší jádro vyrazilo na lov pokladů, opět do valašských hor, tentokrát k Valašskému Meziříčí a prošli se, tentokráte za mohutné podpory sluníčka, po nádherných stezkách zdejších kopců. A slíbili si, že se sem určitě zas brzy vrátíme.

V květnu nás čeká další výprava na Valašsko, jedna cyklovýprava do Litovelského Pomoraví a dvě větší výpravy, během kterých bychom se rádi připravili na extrémní celostátní Lobinův závod. Snad se vše vydaří. Děkujeme všem, kteří nás v tomto měsíci podpořili. Snad se další akce také vydaří.