Akce - Kalendář

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Přihlášení účtem

Jarní tábor mohelnických skautů – autentické zápisky z akce, 1.-6.3.2014

Na chaloupku jsme se dostali po kratší jízdě vlakem a pěšmo. Vítá nás tu Trajda a Dan. Tak jsme se ubytovali, řekli pár zásadních rad a zákonů, pak již se přidělili pravomoci novým rádcům, kormidelníkům a mohli jsme začít. Hry u chaloupky, nejvíc se líbila asi vybíjená s peškem. Večer legrácky v kuchyni, taky vyrážíme na kešulky a pak hned spát.

Noc proběhla dobře, jen někteří z nás se báli jít i vyčurat, protože prý všude vidí duchy. Fred, HEJKAL a Dan ráno vyrazili na nákup, což pomýlilo některé a začali lozit ze spacáků do tý kosy kolem.  Byli moc rádi, že se mohou vrátit zpět, protože ještě nebylo ani sedm. Snídaňové menu marmeláda, vánočka, také ale i celozrnný chléb a skvělá domácí paštika nebo bezlepkové piškotky, máme velký výběr. Službu má Koblihova posádka, na oběd bylo kuřecí na porku s rýží a vše se snědlo do posledního zrnečka. Opustila nás Trajda, protože musí do nějaké, jak se to píše ... práce? Chudinka malá. Po poledním klidu půjdeme hledat další stopy sněžného muže až k čínským hranicím, snad nás nikdo nezastřelí Tak držte palce! Po skvělém obýdku jsme se vydali pátrat po stopách yettiho. Zjistili jsme mezi domorodci, že mu chutná mléko, rozinky, rohlíky, jablka a skořice, po té by se utloukl. Tak jsme zkusili nalákat ho na žemlovku, kterou kluci sami v týmech připravili. Yetti na to ale nezabral a dál utíká na západ. Tož jsme tu žemlovku snědli sami. Stopy sněžného muže vedou podél čínských hranic, zahlédli jsme za nimi podivné vzkazy na stromech. Bohužel po návratu nám většinu zabavili čínští celníci. Při další cestě jsme již opatrnější a propadáme kouzlu pašeráctví. Na naší straně konečně můžeme číst zprávu: Vítejte v Tibetu. Yetti se tu ale ani neohřál a dál míří na západ. Cestou se musíme naučit vypořádat s konkurencí. Válka čísel proběhla v malém lesíku a všichni se pěkně vyřádili.

Máme dost brambor, rozhodli jsme se zkusit vyrobit lokše, bramborové placky. OOOOO, dobrý to nápad. Sice trochu zakouřená kuchyň, ale moooc velká dobrůtka. Služba ale proklíná dnešní den, má docela dost nádobí. Jak ho umyje, vypuknou další hry, i když už je dost po osmé večerní, tady jsou dny dlouhé… a úplně jsem zapomněl na nápad, že nalákáme yettiho na ženskou a kluci teda vyrobili yettku.  No ani nedivím se, že nepřišel.

Ráno je kosa, Dan se skoro nedostane z našeho záhrabu k psímu spřežení, je tu pěkně ledovo, dokonce i psi tady zvoní. Po včerejší velké večerní námořní bitvě v zámořských objevech s Osadníky se nikomu moc vstávat nechce. Vítr fučí jako slepý větrák a i procházka za vyprázdněním se tak stává lehce adrenalinovou záležitostí.

Dopoledne jsme ulovili kňoura, tak je taková malá zabíječka. Kluci hrají stolní hry, někdy i na stole. Na obýdek nám služba připravuje skvělé zabíjačkové menu, jehož vrcholem je delikátní zelí s bramborem a jelitem. Olizujeme se ještě teď. Po obědě se náhle udělá na nebi tak nějak milo a slunečno, tak vyrážíme po stopách yettiho dál na západ. Noví kormidelníci, rádci Smíšek a Koblížek vedou své posádky v časových rozestupech po vlastnoručně kreslené mapě a daří se jim nezabloudit. Cestou nacházejí stopy yettiho s úkoly a snaží se je splnit. Velmi zajímavý úkol slepoty je nakonec dovede na hráz obecního rybníčka v Oucmanicích, kde je čeká poslední stopa se šifrou. A už to víme, jsme v Nepálu. Pěkná kosa, sice svítí sluníčko, ale i voda tu zamrzá. Vydrýsek zkouší místní pro nás dost exotické wc.  A pak už k domovu, kde rozmrzáme a chystáme z nalovených ryb skvělou pomazánku. Dostáváme zaručenou zprávou, že večer se bude yetti pohybovat poblíž místního pohřebiště, vyrážíme! Bohužel jsme ho nenalezli, alespoň vyzkoušeli svoji odvahu!

Dnes toho bylo celkem moc, nevím, zda to všechno stihnu vyjmenovat a popsat. Ráno jsme nikam psy nehnali, měli jsme dost zásob po včerejších zkušenostech. Sluníčko nás ale vyhnalo na rozcvičku, i když se tak krásně dalo spáááát. Dopoledne vyrábíme sáně, aby se náš pohyb zrychlil, kormidelníci zatím pátrají po mapě Nepálu. Vše se povedlo, máme mapu i dost dřeva . Na oběd brambor se sekanou, chutná nám tu. Pak se loučí Vydrýsek a kluci ho nechtěj pustit, taková milá objímačka to pak byla. Škoda, že už musí jet.

Stopy sněžného muže byly objeveny poblíž našeho základního tábora! Byla to ďábelsky dobrá lesní bojovka, na závěr jsme objevili pozůstatky tábora našich předchůdců a nějaké roztrhané tělo s krvavým dopisem, fakt jde do tuhýho! Ale my se nedáme!! Na večeři jsme si zahrabali po vzoru nepálských žen suroviny do sněhu místo do ledničky a pak nadále po jejich vzoru hledali zahrabané hrnce pomocí tlučení klacku, no švanda to byla! Na večeři špagetky, některé i bezlepkové s krvavou omáčkou z našich předchůdců,, eee, kecám, z rajčat a masíčka. Taky byla k dispozici skvělá brokolicová polévka. Po večeři musel Dan trochu uklidnit Koblížkovu posádku, docela se tam u toho mytí nádobí dohadovali. Večer probíhají hry kolem kamen, je teplo a útulno. Takovej klid před bouří ... sněhovou? Ale třeba se nic … Ufffff, nějaká temná síla zaútočila na náš noční příbytek!!!! Bylo přerušeno veškeré spojení, v oknech se zjevil ďábelský stín mohutné postavy s obrovitou hlavou a drápy!!! Jekot a hrůza se mísí s odhodláním zaútočit na tu neznámou sílu, ale co když právě tohle udělali ti před námi?? Dvacet minut se TO dobývá k nám, ale nepodaří se mu to. Bušení postupně utichá a mručení mizí v dáli. Je klid. Temnota byla vystřídána světlem. Uff. Teď jen počítáme ztráty a necháváme si vyprávět různé teorie. Jejich ověření v praxi, tedy venku v té tmě před chalupou mimo bezpečí tepla a světla poněkud pokulhává. Ztráty jsou pouze v odhodlání a sebevědomí. Taky šíleně velký otisk dlaně na okně, který kluci hned obkreslili… Noc proběhla v klidu, kluci se už prý ničeho nebáli, jen ty zatarasené dveře hovoří o tom, že zas tak v pohodě nebyli. Ale jdeme dál, život tu pokračuje…

Dnes náročný den, málo času, byli jsme se koupat a hlavně nás čekal chrám nepálských lámů, náš dar živých obrazů a možnost vstupu do Zahrady života, kde údajně žije yetti…

Vstupujeme do Zahrady života, ne každý z nás se tam odváží. Ale některým se daří dostat i na yettiho stopu a pokouší se ho vyfotografovat. A daří se úžasné fotky!! Mise splněna, foto yettiho bylo uloveno, gratulace všem odvážným lovcům, vracíme se po dlouhých hodinách zpět ze Zahrady života do civilizace, oči kluků jsou rozšířeny napětím, ale srdce jim nadšeně buší, dokázali jsme to! Pomalu končí další jarní tábor oddílu, v pořadí, heh, kdo to spočítá? Sedím v šerifovně, vedle kluci pomalu usínají, když jsme je před tím tisíckrát museli ujistit, že sem yetti už určitě nepřijde, že jsme za sebou onu nepálskou Zahradu života dobře zavřeli. Končí tábor, mě zas běhá mráz po zádech a říkám si, co jsem chtěl všechno stihnout a co jsme nestihli, že jsme měli lépe skládat čas, aby nám to vyšlo na všechny plánované akce...

Jako vždycky. Ale zase, co kdyby to pak už bylo moc? Co když kluci taky chtějí trošku těch chvilek jen pro sebe a pro kamarády kolem sebe, prostě si před večerkou lehnout na kavalec a poklábosit, povyprávět, zaposlouchat se do příběhů těch druhých? Vždycky si říkám, jestli to není lepší. Jo, můžeme je zahrnout stovkou her, stejně budou vzpomínat jen na tu nejlepší. Mákli si. Smíšek a Koblížek poprvé v roli rádců a bylo to pro ně moc těžký. Hlavně zjištění, že nechceme, aby tu práci udělali sami, ale aby ji uměli rozdělit mezi své svěřence. Ze začátku to skřípalo. Drhlo. Ale najednou to šlo. Najednou našli tu správnou cestu. Najednou zjistili ten správný poměr mezi vlastním příkladem a autoritou funkce. A kluci se zvedli a šli za nima. Ne bez řečí, ale šli a makali. Jsem na vás hrdej, kluci, byli jste dobrý. Jsem moc rád, že už to není jen na mně, že zde jsou už kluci, kteří si uměj hrát pro ty druhý. Když jsem zde viděl to nadšení Freda, Vydrýska a Hejkala, jsem moc rád, že to se mnou vydrželi až do toho ranně dospěláckého věku.  Jsem na vás hrdej, kluci, byli jste dobrý. Tak co chtít víc. Díky, kluci. Dobrou noc, ráno k pekaři, uklidíme a pojedem domů. Myslím, že bude doma o čem vyprávět...

Mohelničtí skauti v únoru mimo to ještě znovu zavítali do Plzně a prošli si proslulé skalní město nedaleko Žihle, na družinovkách se zaměřujeme i na fyzickou kondici a začali jsme více navštěvovat tělocvičnu. A také jsme na slavnostním předávání Stříbrných jehlanů v mohelnickém kulturním středisku strážili městský prapor, to bylo slávy, moc si toho vážíme! Těšíme se na jaro a vy můžete s námi!